Advent a Vánoce.

Advent, tak jak ho známe, začíná čtvrtou něděli před Štědrým večerem, trvá 22 až 28 dní a může připadnout na jakoukoli neděli mezi 27. listopadem a 3. prosincem. Doba adventní byla vlastně přípravnou dobou na vánoční svátky a už od 11. století se její doba trvání ustálila na posledních čtyřech týdnech před Štědrým dnem. Byla časem půstu, při kterém se měli lidé namísto požívání nadměrného jídla a pití, věnovat zbožnému rozjímaní. Zakázány byly veškeré zábavy, tanec a zpěv. I tak se o adventu konaly některé lidové obřady, které tento zákaz více méně porušovaly.

Antonín Václavík v knize Luhačovské zálesí píše: „Protože až do 16. Století počínal Nový rok vánočním hodem, stal se již za prastarých dob Štědrý den nejvýznamnějším dnem roku spoustou rozmanitých zvyků, obyčejů a hlavně pověr, které se k tomu dni připínaly a byly přípravou nastávajícího nového roku. Většina jich pochází z dob pohanských a jsou podobné nebo obdobné ve všech krajích moravských, českých i slovenských.“ (Antonín Václavík, Luhačovské Zálesí, str.402)

Také štědrovečerní hostina měla svá pravidla. V kalendáři Augusta Šebestová (1852-1933) jedna z prvních žen-pošmistrových na Moravě, národopisná sběratelka a neúnavná šiřitelka osvěty na Hustopečsku. V jejich záznamech lidového vyprávění zapsaných v nářečí rodné obce Kobylí najdeme i zmínky o jídle. Pokrmy o Štědrém večeru v Kobylí:

„Celý den se postí,jí seštědrovečerní bukance. Z obyčejnýho buchtovýho těsta nakrájíme takový kúsky a upečem. Upečený horký se potrhajú, máslem omastijú, makem a cukrem posypú. Říkáme temu bukance.“

Na Štědrý večer se jedlo rovněž usušené ovoce, jehož zbytky považované za posvátné byly v průběhu roku používány jako lék: „Co se jí suchý (sušené ovoce vařené), tož z teho nechat kostky usušit a potom, když je nějaká nech je jaká chce bolačka, pěkně kostečny potlúct a posypat. To prej, dyby se po ničem nezhojilo, po tem se zhojí istotně, má to být tuze prospěšný.“
(Agusta Šebestová: Lidské dokumenty a jiné národopisné poznámky. Brumovice 2001.)

Miroslava Ludvíková, kurátorka Etnografického ústavu MZM, byla další badatelkou zabývající se lidovou stravou na Brněnsku, citujeme ze studie z roku 1961: „Na Štědrý den se stále ještě udržoval přísný půst a celkem stará jídla. Ať se již jedlo hlavní jídlo v poledne nebo večer, vždy tvořila základ čočková polévka vařené křížaly, hřibová omáčka a vánočka, později též závin a čaj. Bohatší měli zvláště po r. 1900 rybu a trnkovou omáčku s hrozinkami a ořechy. Zvířatům se dávala některá jídla od večeře, všemu dobytku, ba i slepicím se dávalo po kousku vánočky s medem a po jablku, kohout a houser dostávali česnek, podobně pes, aby dobře „vartovál“.
(Ludvíková, M.: Lidová strava na Brněnsku. In: Časopis Morasvkého muzea, vědy společenské, 1961, s.83-125.)

Dnes se tato pravidla nedodržují tak přísně. Štědrovečerní menu si přizpůsobujeme svým chutím, ale přesto si mnozí do své kuchyně přinášíme něco od rodičů či prarodičů. Tak se např. u nás na Štědrý večer pravidelně podává před jídlem oplatek s medem, jako předkrm následuje houbová omáčka s chlebem, dále rybí polévka, smažený kapr s bramborovým salátem a po jídle mísy s různými druhy ovoce, ořechů a vánočního cukroví, které je samozřejmě vlastní výroby. Těch druhů rok od roku ubývá, stejně tak, jako ubývá času, ale před Vánocemi musí v domě vonět alespoň vanilkové rohlíčky, perníčky nebo linecké.

Napište nám, co nesmí chybět na Vaší štědrovečerní tabuli!

Přeji Vám hezké prožití celého adventu a vánočních svátků a mnoho štěstí v novém roce.

Zuzana Vojtová